Zvolila ticho po západu slunce jenž se propadlo do mlhy Šedá není smutek Šedá je počátek barev přílivu Jen moře to ví když zolovnatí aby brzy zrána vrátilo se k azuru Zvolila ticho v celistvosti dne   který  otvírá lasturu               jako...

Len Boh vie, kto vám dal tento dar vášho umu.Ďakujem za túto  krasu.Niky

Drahá Evo, odpíšem neskôr, no Tvoje slová si nesmierne vážim. Lebo Ťa rešpektujem a vážim si Ťa po umeleckej aj po ľudskej stránkeMiro

EwaEwa KubanovaAhoj Evi Víš, co?Na dřeň dřeňovatou je úžasný, že dřeň nepasíruješneždímeš...Ale?ObjevuješNacházíšNalézáš Tak na  hlubokou dřeň v nás...

Neuvěřitelně překrásné, osobité fotky

Danus"Jak se z toho vymluvis "?haldy a hromadky, bonbony,ze at zase chvilkove zvladame a vzpominka a facky a natazena ruka u koleji a oci, ktere se usmivaji............jak se z toho vymluvime?Jak?Zivot a jeho tvare........laskave i krutekazdodenni ...v ocich starcu, deti a posedlostiV pretvarkach...

Zhudebněné tichoJsme tu v tichých městech zhudebňujeme tichý krokNeslyšně šeptáme do nitra bublající lávy i výšek nebeJsme ohluchlí prazvláštním zpěvem ptáků kteří dávno před tímto pozemským na nebevzetím nebyli slyšetSchovali  se za křídla letadel i rozdrnčených dveří aut na...

Až potkám opravdovost obléknutou do lásky a lásku do opravdovosti teprve pak vysvléknu duši aby nahá v čistotě vody zurčela nikdy dříve raději později než padnout do bláta mezi rákosím co řeže   předstírající jemnost trávyAž setkám se s dotykem jehož vibrace rozezní uvnitř mého těla...

Občas se ohlédnuto když zaslechnu krokyObčas se zastavímto když někde vzadu slyším hlasObčas ustrnu v soukolí  času...kdo tudy šel a kdo půjdeaž na zápěstí mé ruky dotikají hodinky po mamince... ještě je nosím... ještě jdou zastavené               ...