Když ti připlave báseň Snažíš se jí vylovit Máš mokré ruce jakoby od inkoustu ale dnes se nepíše brkem už dávno ne
Vltava voní vodou  
Nejde si nevzpomenout
Tehdy ještě nikdo z nás netušil že zmrzne úsměv z mobilu
že fotka se stane jen občasným náhledem k vymazání Jen bývalou epizodou
a už vůbec nikoho nenapadlo
že  nedojdeme na druhý břeh  spolu
Dnes jsem tam seděla
Zadek na písku Oči na řece Ruce na Kampě
Připomněla  mi Benátky
Zvláštní nikdy jsem tam nebyla
a přesto na mne dýchlo moře
I káva  z tvého hrnku na stolku pod kterým jsem tě držela za ruku
Korálku zatoulaný
Stála opodál dívka
Mlčela Slyšely jsme jen náš  dech  Asi chtěla to co já Být sama
Mezi dotýkáním řeky a břehu  proplouvají kačeny i lodě
Vzájemně se  obeplouvají
Vypadají podobně jako ty a já
Bezpečné vzdálenosti a míjení
však nepopřou až setsakramentsky čarodějnickou propojenost mezi souhvězdími duše
Vytáhnu z batohu hrstku malin a černých ostružin Rty  v krůpěji šťávy zesládly Tvoje i moje rty Jedny ústa
Tehdy tenkrát nakrátko
Je cítit tráva
To si někdo za korunou stromu a širokým kmenem ubalil  jonta
Nejde nevzpomenout objímání stromu ale zdálo se mi  jako malicherné když naše objetí sahalo až za kořeny 
Po vlnkách co se čepýří na hladině se nese píseň Není jí rozumět ale myslím že ji znám