AVE Aburh Eva Hrubá O obyčejných
O "OBYČEJNÝCH " Když žijete Nikdo vás nepostrádá
Splýváte s časem
Splýváte s ulicí
Plynete tak nějak všeobecně
s občasnou výjimkou jež souvisí s nesouvisícím zavedeným rituálem dní
Chvíli se o vás vypravuje a dlouho pomlouvá
Také se tleská dokud nezačnou pálit ruce
Dokud hladina potlesku nepřesahuje hladinu zlatého jezera vypravěčů
Když žijete Mnozí si čas od času zajdou na pokec o jejich vlastních pozoruhodnostech
Někteří napíšou mejlíka nebo strohou zprávu že se mají jedinečně
Jiní se vypláčou v náhodném setkání místo pozdravu
Když žijete Jste ve zdánlivém zájmu nezajímavě zajímavý
dokud
se nezlomíte v pase a v beztížném pádu nevzlétnete do mlhy kam chodí popíjet absint smrt
Nalije vám štamprličku
aby ona chvíle dostala pohostinný glanc
A pak
všichni ti kteří vás obcházeli Nebo klouzali po povrchu či hanili a možná i v duchu uctívali
náhle ucítí studený vítr na zádech
a ptají se jeden druhého
Nevíš kde je ten člověk
už jsem ho dlouho neviděl
Chybí tu
Co se s ním stalo
Chtěl jsem ho pozvat na kávu
KDE JE...
plytkost otázek které pominou po posledním úderu zvonu...