Bez kontaktů a přitom                      v kontaktech zaslepení roboti 

v signálech vibrací  v dotecích a nedotýkaní riskujeme že až to všechno jednou klekne život nám zmizí rychleji než pes v zatáčce za domem

tak vypadáme za sklem tramvají autobusů vlaků zahleděni do svých jen svých virtuálů Vedle sebe tašky plné bonbónů v celofánových mašlích pro milenku pro milence pro člověka pro blízkost bez blízkosti všech  jejích vůní 

Tak vypadáme i na neveselých

předzahrádkách vystrčených na chodník u silnic kde smrdí benzín prach a pot a jsme rozjaření u sytých večeří a dvojek vína a je nám fuk že necítíme ostrost chilli

ani lehkost  našlehaného lososa na topince

Tak vypadáme Tak to chceme Tak se nám to líbí protože systém světa si to žádá Mluvíme intimně mezi davem který také mluví intimně mezi všemi a se všemi  vedle sebe proti sobě rozmlouváme  neslyšíc švitoření dětí ani těžký krok natož zvuk bílé hůlky

Někdy si připadám tak jiná

když stojím na nádraží a v hlavě mi zní Ščipačovy verše..vlak hvízdl sbohem město..

když se opírám o zábradlí u Vltavy a slyším Demise Roussose Forever and ewer

když si určitě nesednu do nemalebné kavárny  na uřvané ulici ale  vejdu do vetešnictví V očích Polockovi uhrančivé čáry

Když kamkoliv zabloudím je tam se mnou tvoje poslední zamávání

po rychlém milování uprostřed mezičasu a pak už nic

Nějak sem nepasuju

Nějak se vymykám

Nějak jsem vyhloubena z doby

V kontaktu s tichem ticho objímám

mezi všemi mezipřistáními na této planetě ztraceného světa

nevěříc na hledání přesto tě hledám 

jen nevím zda robot umí milovat