Venku se připozdiloJe slyšet jemný zvuk něčích bot Klapají podobně jak malý mlýnek na strouzePřed mnoha lety v časech bezstarostnosti a řinčivého smíchu jsme si máchali rukávy ve vodě tak dlouho dokud nespustil písničku Vodo vodo divokáspadla jsi mi do okaA racháli jsme si nohy i nohavice...

Proplouvám k toběNechtíc se dotýkámstejně jak rákosí  řeky oblečené v tenkou krustu leduVypadá přesně tak jako cukrová poleva na perníčcíchco se nám pokaždé rozlámaly v pytlíku který jsme když byl prázdný a všechny drobečky nasypané na zem sezobali vrabčáci nafoukly a práskTa rána nás...

Nechci slyšet své ozvěnyale  hlasy co odpovídají podobné dlaním které se vztahují naprotijako když tráva zpívá kolem lýtek vysoká a neposečenáTehdy mnohokráte jsme v ní váleli sudy a chytali modrásky do modrotiskových kapes je ukládali jako do postýlkyale oni ulétly a my mezi petrklíči zvonky...

Nechci slyšet své ozvěnyale  hlasy co odpovídají podobné dlaním které se vztahují naprotijako když tráva zpívá kolem lýtek vysoká a neposečenáTehdy mnohokráte jsme v ní váleli sudy a chytali modrásky do modrotiskových kapes je ukládali jako do postýlkyale oni ulétly a my mezi petrklíči zvonky...

Letím pomaluKřídla kabátu rozevlátá podobně jak šála obvázaná kolem zápěstí   aby se dechu  dostala vsudypřítomná volnost prolínajícího vzduchu Vzduch je také křídlo létá jen my ho nevidíme je to vlastně anděl  mnohokráte se mi zjevil         ...

Pokud je báseň zadržený okamžik pak vzlínám do času ve vteřinách všech dějů co lnou k sobě až stvoří příběhNevíme jaký a kam otočí se vítr a kde zapadne slunce i kde možná prodlouží  vteřinu na trvanlivost věčnostiči možná jen se pootočí na podpatku Zachrastí podobně co nalámané větvičky v...

Noc neroztrháš tak aby vzešel den dřív než kohout spustí trilek pro ránopřesně tak jako neroztrháš cokoliv aby nezůstal aspoň kousíčekNelze roztrhat co byloa i kdyby zůstala jen noc     přece má hvězdy jež padajíDlouho jsem neviděla létaviciDlouho mi nepadla z červánků k nohám...

Všude jsou minulostiněžné vlání i prudký lijákVšude kolem i kolkolem            v prostoru i mezi nadechnutímV hřebenu i zaschlé růži z věnce na poslední cestuVšude jsou i tam kam dohlédne jen srdcetam kde se nadechuje sádrový trpaslík v zahradě před domemi vrátka...

V tomhle opuštěným světě s tolika lidmi bloudíme mezi sebou jako bychom si hráli na slepou bábuJenže tenkrát to byla radost nás malých honících se dokola jako káča  viskajicích děcek co se změnily v  poletušky mezi komáry a muškami v kapradí blízko mokrého jehličí  a mechu Do...

Vcházím do vůněNevím zda lze vejít do vůně jako do dlaní nebo do vlasů či do vnitřku zeměNevím zda lze vejít do pampelišky či do ohně  Možná jen do vjemů a pocitů Neznám zda  přicházejí tmou     a nebo když padne ocas duhy do hladiny Nevím ale jedno je...