Ave Aburh Eva Hrubá Ostrov

06.02.2021 06:33

Na ostrov jsme chodívali přes železňák                                  Jezdí po něm vlaky do Prahy  do Jičína i mnohem dál
Dnes má svou lávku pro pěší
Tehdy
to bylo pro nás zakázané místo ale stejně jsme po něm lezli a vzrušovalo nás jeho drnčení Podobalo se kolesovému parníku když mele vodu na plnou páru
a zvláštně se s námi všechny traversy houpaly a v kolejích to supělo i zpívalo
ale když se šlo na Ostrov v slavnostním oblečení s desetikorunou v ruce na vláček a houpačky a cukrovou vatu
vždycky jsme se zastavili    Vlak hvízdl  Zpomalil Mohli jsme se ho dotknout jak byl blízko
Crrrrr
Drrrrr
Ťuk ťuk ťuk
A byl pryč
prošli jsme nad vodou a pak kolem ní
Řeka
je stále stejná učesaná i rozcuchaná divoká po dešti a mléčná když ji pěna oblékne do šlehačky nebo když se mrakům podaří vzhlížet se v hladině
Jsem na Ostrově
Pod mýma nohama prská sníh
podobně jak prskavka na vánočním stromku nebo jako když držíš v ruce skořápky
Za mnou se ozývá čísi pes Možná má hlad nebo se otravuje
Nebo je hýčkán málo svou paničkou
Dnes jakoby člověk byl míň než zvíře
Možná právě proto že je zvíře
Ale ne jako v té pohádce
Prostě urvi utrhni kousni zraň
vrrrrr haf já.   Chrrrrrrr haf
Chodím dokola
Nehraju peška
Na bílé pláni  blízko řeky blízko od města na svém Ostrově
Dnes v sedmdesáti slyším volat maminku..
"jede vlak pozorrrr.. jděte na stranu..kdo vám to dovolil?"
"Neboj mamiiii.."
volali jsme zpět a přimáčkli se těsně k zábradlí
Chodím dokola a všechny mé pradávnosti se mnou
Cítím kouř
Voní po břízách a smrkovém jehličí i po šiškách
Do glubek jsme dávali nalámané větvičky papír a třísky..už jako malá jsem se ráda dívala do ohně než se vkousl do uhlí
Teď tu někde je i v tomhle nadrhaném peří
Možná   proto že mi je zima
Sníh se podobá ne cukru Ne soli ale tvému šátku pane Nezvale Sbohem a šáteček
Ostrove
tak jsem říkávala jedné své opravdovosti dokonce jsem milovala všechny ostrovy
a představovala si že jsme na něm spolu Husa  pitomá Hm..Ostrove Co to je za přezdívku
Z té bělosti  se mi nechce..
Zebou ruce
Nevadí Nic nevadí
Když  jsi v impulzech když jsi ve vibracích
Možnát to je tím stvolem trávy o který jsem teď málem zakopla
V bývalostech jsme žvýkali stébla nebo šťovíky a někdy  hulili doutníky urvané z řeky mezi rákosem
Panejo to jsme byli chuligáni
Bílá zem se pode mnou  usmívá Prostěradlo nebo prostírání pro hostinu duší i těl
Nevědomky špičkou boty vykresluji monogram
Měla jsem ráda tvůj úsměv
Bílý  čarovný 
Blbnu
Smázla jsem ho Vtíravý okamžik nostalgie i smutku
Asi jsem tě milovala..
Najednou mám pocit že se udusím Aspoň  zpívat musím i když falešně To je fuk
Začínají odkvétat mraky na obloze Čistí se do blankytu
Měla jsem ráda tvoje šmolkové šaty a bílou zástěru maminko
Ostrov
Naděje nebo klam
Jakýpak ostrov uprostřed města
Neděli co neděli v minulostech
se z něho stal lunapark
A všechno to je pryč
jako má dvě embéčka Olcit
noci na Lošinju s Ibrem
tvoje srdíčko na skle auta a mé na skle autobusu Tvoje  slipy i sliby Tvůj labutí tanec na molu u Labe dlouho po půlnoci
Tvoje vyznání v pravé poledne na slunci na balkoně kam jsem  ti narvala křeslo pro hosta
A všechno to je pryč
jako koleje pro vláček
v kterém jsme jezdívali za korunu kolem celého ostrova
‌Mašinfíra vždycky třikrát zahoukal a výpravčí  nezapomněl  červenou čepici plácačku a zapískat na cestu
... Odjíždíme.. nasedat.. směr ostrovní jízda...
jedeme...
Do vagónů se nás vešlo maximálně pět a dospěláci stáli na peróně a mávali
Z mého pohledu v tenkrát to byl tajůplný ostrov Robinsona
Proplétaly jsme se mezi stromy Staré rameno řeky vypadalo jako blata z filmu Pes Baskervilský
V zatáčkách mi létaly dlouhé plavé vlasy do očí
i jiskry z lokomotivy
Maminka si
když jsem dorazili do nádraží  se semaforem
pokaždé naslinila hrot cípku kapesníku a vyndala je zhaslé z koutku oka
Brácha s klukama machroval a žmoulal si víčka dlaní
Téměř vždycky a nevím jak ale v tu chvíli stál tam i táta
Vidím tě mami máš nedělní květované šaty Zástěra zůstala v kuchyni přehozená přes židli jakoby chtěla říct i já mám právo odpočívat Jsi rozevlátá podobná létu
Vím že vyskakoval z vlaku na železnáku když se vracel z Prahy a taky vím že jsme mu z domu u kolejí kde jsme bydleli mávali z okna  do okna když odjižděl
tu naši slavnostní neděli vždycky stihl
Jsem na Ostrově sama sobě ostrovem Někdo píská
Možná se vrací můj vlak

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1061

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg