Ave Aburh Eva Hrubá Ty můj nespánku

06.02.2021 06:31

Ty můj nespánku
chodíš se ke mně přitulit
podobně jako malá holka do náruče maminky
kolébka jsi
malovaná
Odvíjí se všechna zábradlí s doteky a rolují  do klubíčka
Jsem klubíčko stočené do embrya jako bych se měla znovu narodit a rodím se každý den v tichu tom když káva co voní po mandlích i kokosu probouzí žmourajíci den
Ty možná spíš tam kde tvé lůžko obepíná noc Je bezhvězdná protože nám už všechny spadly do klína kde shořely vášní na uhel
Jen občas popel připomene sladkost cukru a vlasy                z jantaru Vlasy slunce daleko nad mořem kde se vypínají vlny jako torza žen
Choulím se do tebe a nechtíc otevírám okno pro světlo          v kterém  prochází přes přihmouřené oko oblohy do mého dalekohledu
V něm obrysy
V tehdy v tenkrát v ladabylostech našich cest za štěstím zapomněli jsme na radost Tu potkanou euforii bez přívlastků Ten niterní soulad mezi dechem a průvanem dlaní než tlesknou o sebe Než se propojí aby dotýkání bylo blíž než minulé a budoucí
aby teď neslo smyslnost  okoralé kůže s mozoly
Měla jsem noce co zprůzračněly
Byly naše ne vedle sebe Spolu
Otevřená třetí oka pro svítání
Měla jsem noce co byly knihou s příběhem
Pamatuji si
jak mi řekl Mirek
u stolu v restauraci Záložna na náměstí v Nymburce které  podloubíčka skrývala básníky za kterými neslyšně kráčely
Bohumil Hrabal Eliška Přemyslovna  skladatel Černohorský Božena Němcová herec Miroslav Macháček než byli neuznaní než byli vyhnaní než byli neoslaveni než se v léčebně znovu nacházeli než vyskočili z okna  než vyhladověli než než než
Doma nejsi nikdy prorokem
"Tebe jednou upálí a nebo skončíš jako Johanna z Arku"
a já byla dál podobná Alence z říše divů  a já byla dál černou nocí v bílých dnech aniž bych tušila že jednou ve stáří to může všechno bolet
Choulím se do tebe nespánku a myslím na Evu Frantinovou básnířku co nosí své překrásné básně do knihobudek na ulicích Prahy aby si její skvosty kdosi odnesl přečetl a poslal dál
jako když dnešek není vůbec poetický jako když dnešek je jen z prázdných slov jako když klišé se stávají literaturou
Jako když..
"Psát umí každý,ale to je jen pouhé veršotepectví říkanky zatímco vy Boženo tvoříte umění.."řekl básník Čelakovský paní Němcové Něčím se podobáme po tolika letech a víte že se vlastně nic moc nezměnilo...
a dnes Eva i já rozdáváme své  umění na ulici a radujeme se že z knih čmáralů v regálech do kterých kouká vítr jsou naše knihy  poctěny tím že ne koupeny ale zadarmo odneseny pro potěšení Možná Jistě.
Smutek je smutně rozevlátou šálou Karla Hynka Máchy z jehož Máje známe jen
..byl pozdní večer lásky čas...
Tulím se k tobě maminko
a slyším tvůj hlas který mi zpívá
... vyletěla holubička ze skály..
probudila modré oči ze spaní..
Vítej nespánku

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1042

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg