Vzpomínky se za mnou táhnou jako stuhy Básník by měl chodit sám Nevím zda jsem ale toulám se poprašných cestách Kde se otevírají dlaně  políček jedna v hnědých krajkových rukavičkách druhá má ještě palčáky třetí zelinkavý satén a na horizontu cesty sedí pes Čeká možná na mé stuhy...

Slyšela jsem že v šedesáti letech je hanba se milovatNatož v sedmdesátiBlahoslavení chudí duchem řekla by maminkaCopak je na milování tak hambatého ve stáříNic naopak mnohem víc  je o lásce než o nahostiO vnitřku tam kde těla se propojují s letopočtem a vráskami dušíTam kde není okázalost...

Dotýkám se vás všech uvnitř sebe V jiném století hrají polonézu Je neopakovatelná v prostoru objímání coby hedvábné pápěří v kroku dokola možná jsem tam noc co noc s tebou jediná nejistota jediné nepředvídatelné opojení            v jistotě...

Kolem starých platanů zpívají si kroky historii věkůNeslyším jiNěkde pod zemí vytikavá do kořenů čas a mně je lítože v něm už nejsemPozvolna vzdaluji se                   z minulých životů do veškeré přítomnostiNevím zda ráda či nerada jsemv tomhle...

Jen nezlomit seNezkostnatětvidět i ve tmě růží vhozenou do kostela ach Manon ... díky Prévoste díky NezvaleJen nezkostnatětSlyšet dozvuky varhanpo kterých ťapkáš ty i zapomenutí holoubci na římse oken s vitráží všech obličejů které vypadají podobně jak  nedělní rodinný oběd s knedlíčkovou...

Zvu tě na soirée  minulosti                                      .Jen co si odpočinu miláčkuTřeba tady na lavičce u jezeraPočkej chvíli Spolknu lék           ...

Přejeme vám příjemnou jízdu Vlak je loď Houpe se podobně jako          na moři Nic mne nenapadá Jedu si jen tak někam kde mé kroky si  budou  povídat            s básní Možná i s tebou tam...

Možná je všechno stejné Asi Ano Jen duše co prošla všemi loukami úvozy stráněmi kopci brody Po střechách mezi komíny po vodě na vlnách po písku bosky mezi kládami i troskami V plamenech ohňů i kouře v záclonách a  modrotisku oblohy Jen duše co vstřebala všechny časy každého vstávání i spánků...