Je čas dokončit tuhle knihu

Přestat se hrabat ve vzpomínkách

Bývalosti bývalé Věším vás na ramínko Jednou si  je někdo ze čtenářů oblékne

Dnes v čase  22.22.svlekám se do přítomnosti

říkejte mi Evinko

tak jak mne tím jménem laskala maminka Jediný člověk stejných očí 

Připadám si stará a omšelá

ne proto že mi je sedmdesát

Roky jsou a jdou

Stejně tak jako myšlenky

současné i bývalé co se mísí podobně co písek v přesýpacích hodinách  Otočíš a   nenajdeš první zrnko to zrnko zrození ani zrnko konce Vše je jeden čas v čase proměn a bytí

Setrvám na ramínku zavěšená současnost ale připouštím i návraty bez nichž by žádná cesta nebyla cestou

a žádný okamžik okamžikem

Nevím co se kolem mne stalo Jako bych potkávala jen staré lidi jako bych kulhala s nimi o berlích jako bych neslyšela a za brýlemi mi zeslábl zrak

Nevím proč cítím že i vnitřní mladost zestárla

Možná jsem jen unavená

Možná se ze mne vytratila vášeň a touha

Možná 

Pamatuji si jak jsem se dívala na ženu tenkrát v patnácti na ženu s vráskami na tvářích i rukou a myslela si

Páni ta je ale stará

Jenže jí bylo pouhých čtyřicet

A mně..teď...

Jak mne vidí oni??

No Teda baba koukni je asi praštěná vidíš ji chová se jak mladice kolik jí je..ale má odvahu ..Ty brďo vždyť je super vole

co když si tohle o mně říkají

Co když si tohle o nás myslí svět a přitom nám zvedá sebevědomí v módních časopisech jakože 

Obléknej se in

Cvič buď fit

Miluj 

Asi jsem jenom unavená

Ale stejně čas od času podlehnu obávám

No nic

V bývalostech mne čekáš ty má  lásko

Jdu se tam podívat

Počkej 

Kdosi zvoní

Současnost

Jsem nahá miláčku

Zhasni