Ave Aburh Eva Hrubá .......
31.07.2021 05:43
Jsou básníci kteří tiše našlapují
aby nevybuchla slova
Ty nastražené miny jež by mohly vznítit plamen vášně po touze
že lze milovat ne pro potěchu vlastních vystavěných zdí ale pro průsvit světel v tunelech kde schovává se cit
Že lze milovat mezi všemi rozevlátými vlasy polí a doteky trav i sklopenými hlavami usýchajících okvětních listků zatoulaných planých růží
Že lze milovat
mezi kloubouky střech i rádiovkami s anténou na hlavách impresionistických malířů co mají zamazané ruce od barev všech sluncí i kobaltu bouřného nebe
Že lze milovat
mezi dětskými kočárky z proutí i surrealistickými koloběžkami na kterých se odstrkují špičkou nohy spěchající lidé do krychlí domů s dveřmi na buňk a okny bez očí
v žaluziích kam nedohlédne ani zvědavý mrak co podobá se tvářím možná z minulosti možná z rajských zahrad uměle vytvořených ve sklenících na placatých nástupištích mrakodrapů s pozvánkou pro výhled do kraje
Jsou básníci kteří tiše našlapují
aby nevybuchla slova
Ty miny jejich slz
Proplétají se mezi nimi a slabým proutkem hledají prameny zadupané vody jakoby doufali ve zrození nového světa