Až Básnik napíše posledni báseň Tak v ni nebude ani Ten ani TA ani Vy a Nikdo Zatim píše a mění do slov celý svět který se zmítá v křeči chaosu Stává se epileptikem bez léků Tento svět Tato planeta uprostřed nekonečnosti blizko hvězd Nechce je i když ví že ničí už tak nemocné žití blizko...

Ulice jsou  papiňák Vaří se v něm slova dech i myšlenky Klokotají přesně  tak rychle jak rychle utíká čas všem nám co neumíme postát poblíž parku kam vešel houslista Stojí podobný sochám které kdosi vytvořil jen proto aby nebyl zapomenut Divá se Vnímá a všechen ten var co hvizdá okolo...

 Je časně tak časně že i zpěv ptáků zní rozespale Ulice se kroutí podobně co malé dítě přistiženo při vymyšlených báchorkách Rovinka vlastně nikdy není Má spoustu odchylek ale nezapře  směr Probudil se slavik Přidal se skřivan Na holých větvích stromů sem tam pupeny co otevřou se do jara...

Tančím Tělo se mění do hudby Je hudbou Jdu Vsakuji se do pohybů Jsem...

Mívala  v sobě tajné místo pro zázrak Bylo tiché v lila Barva všech bohů a víry Nikdy o něm nemluvila aby se nezavřelo přesně tak jako roztrhané srdce které už nechce být rozcupováno na nitky z kterých mašli neuvážeš Bylo tam s mnoha zázraky s mnohou krásou s přemnoha důvěrnostmi ...

Byla jsem  motýl... Jsem motýl Stále létám na široširých loukách tančím rockenrol i blues Volná lehce  dotýkaná vzduchem Obtéká mne HLADÍ Neviditelný Přesně tak jako trhliny na křídlech Mé trhliny  kterým chybí pel  a vyspravavené  občas musí zastavit ALE TO VÍM JEN...

Tančím Tělo se mění do hudby Je hudbou Jdu Vsakuji se do pohybů Jsem...