Ave Aburh Eva Hrubá ZÁCLONA

Potkáváme ne stín ale duši
tam někde v podzemí
blízko opuky a pískovce a tenkých pramínků vody
co nevsákly se Naopak roztekly se v prameny
Natahuješ ruku jako by jsi chtěl obejmout
odstín bývalého
jako by jsi chtěl zastavit koloběhy na odřených koloběžkách
odrazů  vzpomínek do nikam když chce se ti vracet
jenže plahočit se za něčím co  není je vic než beznaděj
tam i smich ustrne v mozolech chodidel
co měly by podobat se srdci
Občas potkaváváme duši Své schody ke světlu
a rozhrnujem stíny Tu záclonu z vlasů co překrývá nám oči... 

náhledy do myšlení a duše autorky

pohledy na svět a lidské hemžení 

fota  a prodejní digital art

poezie aneb výběr z 15cti sbírek

kousek moudra nebo-li epigramy

divadlo jako umění přednesu

a tak se nějak se proklikáme do děkovaček

 

Anketa

Zaujala vás Eva Hrubá ?

zaujala 1 686 25%
líbí se mi 1 016 15%
zajdu znovu 915 13%
chci tě poznat 923 14%

Celkový počet hlasů: 6814

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg