Ulice jsou  papiňák
Vaří se v něm slova dech i myšlenky
Klokotají přesně  tak rychle jak rychle utíká čas všem nám co neumíme postát poblíž parku kam vešel houslista
Stojí podobný sochám které kdosi vytvořil jen proto aby nebyl zapomenut
Divá se
Vnímá
a všechen ten var co hvizdá okolo stejně tak hlučně co píšťalka na krku pani učitelky                  z mateřské školky aby bylo vše tak správné jak správně je
vsakuje se do jeho uší
Sklání se k trávě kde tančí pampeliška se sedmikráskou svůj tanec lásky mezi ztraceným tulipánem
Obejme krk houslí a ve všem tom halucinujicim
hlomozu začne hrát
Jemně tak jemně jakoby objímal dívku

Jen náhodou v ten okamžik šel okolo malíř
a v jeho očích se zrodil obraz
Houslista se uklonil
a navěky věků zůstal v ruličce plátna

Kdykoliv jdu parkem slyším housle a jemné tahy štětce
mezi pohybujícími se zvuky našeho života
a děkuji....