Copak tě rozcuchalo copánku rozpletenej daleko na zádech poslední vlas do kůže vyhlazenej dotekem bez dlaní dlaněmi bez doteků jazykem rtů rtem bez jazyku tichem co vzduch drtí do vzdechů .....nedávám to..... hliněnky vzteku  místo čokolády z rána do večera za všechna NE vedle...

Ruce ti podávám vítr je vzal uprostřed skal v dalekém kraji ztrácí se slunce hvězdy usínají ve tmě jsou znamení i cesty mléčné dráhy Za lyrou ústa k zulíbání  

Na schodech do metra špinavý svět páteř si protahuje rachitický kostitřes oceánů  moří  a pevniny popelavých obličejů na okraji Etny Sodoma Gomora vyplaší ty nejněžnější dlaně Schody se rozjely a v tunelu výkřiky havranů Edgar Allan Poe listy knih v prstech  mačká Vztek a láska báseň...

Utíkáš Voda  Ozvěna nohám vypadá jako rozprsklá gerbera Ve skalách ticho semtam šlápota To někdo lásce zvedá sukně do lila Voda je vlna Honí se za jinou  Jiná běží hladinou v Máchově kraji šibenice v růži rozkvetla v lukách rudá podšívka v černém plášti mlha Smutek mrtvý...

Venku je lezavo všude se válí noviny podprsenky opálených šestnáctek smradlavé ponožky a vlasy dam mezi oholenými chlupy puberťáků Dívka co lokny ji klekly na záda vytřepává deku z mraků bez slunka je plná touhy  Vzdechů bez objetí vzývavá na bradě ještě šťáva z melouna Mazlí se s kytarou beze...