ČAS HOŘÍ Tma stojí Nikde slunce Nohy jsou bílé  ťápoty  ve sněhu Čas hoří  Čas hoří a pochodeň  lásky se zažíhá Nohy  jsou naše chodidla v zemi  která  vysychá  a tráva hoří a spaluje  kůži a lidé pláčí  a chtěli by  a nechtějí...

Čas  visí  na věšáku  Netiká podobá  se peleríně soudců  co  řeknou  per os  ortel  v čase  času  našemu Teď  visí    Nechodí  jako  starý  kabát  pod který  jsme ukrývaly strach  Co je...

Nevím čím to je Možná podzimem Možná  tím sluncem  co hřeje  jakoby bylo láskou  než  stromy  oholí  mráz  Možná  dvacet dva čísel vneslo do vzduchu touhu dotýkat se Jsem blízko  našeho stromu Objímám tě Tenkrát  tam byly ještě jedny ruce...

Počkám  tě  i kdyby  mlha  byla  neprůhledná  podobná  sádlu na hrotu nože I kdyby  tma  stala se  černější  než  noc  co zavírá oči  před  strašidly  stínů co sedí  v duši  Chechtající  zloduši...

Ne nikdy  neutíkat  jen   zpomalit  v rytmu  tanečního  kroku  Být  rozevlátou  sukní co  roluje  parketem  mezi  frakem  i vázankou          a bílými  postavenými ...

Tak kolem  dvaceti  štihlej  a zahleděnej do sebe Ve sluchátkách   rytmus                                        jeho celého těla Vlak  se pohupuje  podle koleji...

Město se usmívá  Je v krajkách  a růžovém klobouku  v rukavičkách ze sítě  V jedné  chycený  prstýnek Kráčí  vstříc  hodinám Přesně tak  jak ona  stará  paní lehce  ohnutá  co cupitá  pomalu po refýži  někam ...

  EVA HRUBÁ AŽ JEDNOU ZASAž jednou zas vyčečes z pramenů řek tenký vlas Posaď se na břehu  a do uzlíků  svaž svatozář  vzpomínek Lehký  vítr  kolem rtů promění se ve vánek podobný  dotekuAch  jívo  rozevlátá ve vlasech...

A JESTLI NĚCO JE V TOMHLE SVĚTĚ BEZ CITŮ TAK JE TO SLZA CO PODOBÁ SE ANDĚLŮM NA KŘÍDLECH JI HÝČKAJÍ ABY PADLA DO LOUKY CO ROZKVETE A JESTLI NĚCO JE V TÉHLE ZEMI ŠIROŠIRÉ TAK DLANĚ CO OBJÍMAJÍ OBLOHU ABY SLUNCE POHLÉDLO NA LEŽÍCÍ MILENCE V TRÁVĚ CO...