Nevím čím to je Možná podzimem
Možná  tím sluncem  co hřeje  jakoby bylo láskou  než  stromy  oholí  mráz 
Možná  dvacet dva čísel vneslo do vzduchu touhu dotýkat se
Jsem blízko  našeho stromu
Objímám tě
Tenkrát  tam byly ještě jedny ruce
Teď jen paprsky  a kůra  a na zemi skořápky listů
Tráva zmizela
Zokrovatěla
Stejně  tu jsi   jako řeka  co neustále      k břehům vysílá svůj vzkaz vody
Pili jsme ji a rtům dávali vláhu
jako květinám
Nejsou vlastně polibky květy..
 Voňavé a nevadnoucí
Je tu ticho
bezmocně rozložené  kolem mne 
Vstoupím do proudu  abych ho vlnou rozhrnula
Jsi tu
Všudypřiromná laskavá  touho 
Objímám tě  a jsem  sama