Už nevím co ti mám povídatStejně neposlouchášHázím na zeď všechny luční kvítky co se tam chvíli třepotají než je smázneš hrstí jílu a drnů a blátaže se tam vytvoří škleb s očima navrch hlavy s vousiskem černokněžníka co slintá apokalypsu svýho mozku z kterého vyvěrá jen a jen močál zelená stoka...

Ještě pořád mám boty na tkaničkyDveře na starý klíč Chléb si potírám banánem lívance balím do skořiceBramborové placky zdobím rybízovou marmeládou a bílou kávu ze staré  konvice nalévám do hrnku s puntíky kam se vejde i nalámaný chléb Ještě stále a napořád natahuji budíka a stavím ho na talíř...

to

V týhle rozjebaný šatně s tisícero kravatama bez estetiky se schovává ještě k tomu tolik zlodějů tak moc hajzlů s modrýma očima i hnědýma čokoládovýma vystajlovanýma nejlépe pro komfortní zónu za zrcadlovkou brýlí  ovšem s pokáleným čelem od hoven ptáků  co nosí v zobácích  na...

V týhle rozjebaný šatně s tisícero kravatama bez estetiky se schovává ještě k tomu tolik zlodějů tak moc hajzlů s modrýma očima i hnědýma čokoládovýma vystajlovanýma nejlépe pro komfortní zónu za zrcadlovkou brýlí  ovšem s pokáleným čelem od hoven ptáků  co nosí v zobácích  na...

Prolámat se do svědomíRoztrhnout všechny zapečetěné díry Prokousat se až tam k sobě kde pokud jsi nezapomněla masožravá květino citu že tam uvnitř našeho příbytku býtí s balónkem duše..viděli jste duši kapra? Je v ní všechno a nic Je v ní vzduch a vítr Tak tam uvnitř s balónkem duše jsou tiché...