V poli pampelišek vysmívá se tulipán a zardělé makovice sypou zrníčka na vyprahlou zem Vraťte se Allene Ginsbergu ústy Mirka Kováříka do sepnutých dlaní všech prázdných papírů na kterých se tkví poezie a vyšlapuje si ulicemi New Yorku Praze nabízí pohledy do stejně stejných dnů kde vrabčáci hledaji...

Karneval masek v manéži chtíče a římské ochozy kde voní mazáni Vonné parfémy rozkoše Oleje klouzání Vně koupelny odhozená roucha vladařů Orgie výkřiků Zoufalství otroků rozvášňuje arénu krev a smilstvo Poto a třes Herodes tleská  a okusuje kýtu smyslnosti a skvrnitost dog ztrnulé údy...

Sto let  se  Smekám  někam Sto let se vracím Čekám Sto let se nepotkávám Potkám Sto let do knih vtékám Sto let nenalézám Sto let prameny řek splétám Nepřetékám  Sto let  zabíjím otylost hlupců Sto let čarodějný lektvar u metra lemtám Sto let na prvního kluka hvízdám...

Jednou se probudíme nebude tu "křik" Jarmily Loukotkové Vzlyk a žití Attila ani Marcie protivníci  politici  filozofové ta kniha moudrostí a pouliční čekání na zastávce kde trolejbus nestaví a starý Řím se v mlze protahuje  vysmívá čekatelům staletí kde úplněk ničí i vytí vlků a...

Našla jsem poraněné ptáče bez křídel dýchala na něj aby se nechvělo bez zpěvu zastavil se  svět Plavím se na lodi do krásna Je čmouhaté Nevoní Zabij mne radosti objímaná pláčem a křídly sebevraha střemhlav do oblak kde svítání vstává a mlha je polibek Pírko odfouknuté a odfouknutí je poselství...

Přišel pán v bílém rozložil se na gauč a byla mu zima Přišla žena v černém sedla si na zem  a byl tu smutek Přišel smutek a neplakal To jen meluzína vně rozmarů do rozmarnosti zafučela a rozmarnost mezi knoflíkem kabátu je jen dírkou na obzoru Vysoko nad ním leží poznání Kaňka na růžolícím...

Když miluješ ztratíš se ve světě ticha všechno voní vzdychá vlasy jsou růže vykvetlé vprostřed svíce zahrad růžových z dlaní milostných jen tak jít a nezbloudit Když miluješ mizíš do torza bájí kde není Calligula eunuchové ani kurvy jen láska co se připne na nehty obroušené aby nebolelo v rozkroku...

Zrodil se sen v noci sen o křehkosti všudypřítomné poštářky touhy  rozněžnělé blízko posledního schodu věže Sen ve snu co do rána vstává až se chvěje barevný sníh co neroztává Bez studu studí a hřeje vášeň v lehkosti doteků a padá do vrásek obličeje A vůně voní do dlaní  Chvátá ...

potkala jsem  řeku na ulici vlnila se a plná šupin a čtyřlístků zmáčela chodila   Stála jsem bosá v údivu s proudem splynula  Obnažená průhledná samolepka milovala  se s vlnami a chodníkem kráčeli lidé bezhlaví zachumlaní ve stressu Ach pane Seiferte býti básníkem  je...