NanebevzetíVysoko na komíně Hrabalova pivovaru sídlí havran a mezi nebem a kolejemi jsou labutí křídla Jen holubice vrkají na splašené kolo plavovlásky a chlapi mezi dveřmi sají sex a pěnu To poezie rozevřela náruč a řeka se vzedmula záští jakoby chtěla ochutnat Plavu v tom všem a cítím vůní...

Až půjdeš okolo ty vzácná tajemná blízká nedotknutelná bojácná rozšafná i zkurvená  bolestiplná radostná nepřítomná i přítulná ty ne jedinečná ty obyčejná sobecká i nehodná ošklivá až krásnější než neexistující tma ty nepojmenovatelná a mnohem mnohem víc zaskočená sama sebou vtíravá...

Kdo to ťuká na bránu kdo stojí ještě vzdálen daleko od krovů kdo tiše našlapuje a přesto vrže melodii všech obolů Jsi to ty nepatřičná křehkosti vzájemných slibů i neslibů? Jsi to ty bolestiplná radosti Radosti obolená ? Kdo to ťuká na veřeje a neprosí o vodu jen přešlapuje u pramenů jako by chtěl...

Jdeš a vnímáš, to je poslání fotografa.

Raděj si mne přečti......

Je čas odpočívat .

v touze je třeba být stále, jinak je to pouze po toužení pouhá touha  neustále.

Cestujeme Ti moudří jsou pomalé vlaky na páru vyfukují kouř ale jiskrou nepopálí Cestujeme cestami co rozkvetlé jsou lány i strniště když bůh se neoholíCestujeme v sobě chyceni myšlenkami Mnohdy se podobají závějím ticha v nichž pavouci jsou utopení Jindy kostrbaté  co skály když samolibost...

Je vítrVdechla jsem ho a vzedmuly se ve mně všechny oceányJe mi vlhko a zima Rezavím  prosím.tě slunce ještě mne zahřej tak jako to dělávají milenci z těla do těla pomeranče meruňky jen pecky  vyplivnout mezi polibky Fouká mi do těla i když jsem zavřela všechny přístupy Točí se uvnitř...

Je vítr Vdechla jsem ho a vzedmuly se ve mně všechny oceány Je mi vlhko a zima Rezavím  prosím.tě slunce ještě mne zahřej tak jako to dělávají milenci z těla do těla pomeranče meruňky jen pecky  vyplivnout mezi polibky Fouká mi do těla i když jsem zavřela všechny přístupy Točí se uvnitř...