Kola kolečka dokolečka dokola v kruhu do kruhu v kruzích sebe zbavena klubko klubíčko bublina Někdy je nebýt divoký tanec života tralala tralali juchajdá kulatá koulím se ze stínu do světla

A už je to všechno pryč ta exprese ten otevřený dopis pocitů ono vlnobití v tichých přístavech Už je to všechno pryč moji námořníci bez triček moje panenky na houpacích koních s plnou pusou štrůdlu z jablek spadaných v zatáčce blízko domku s očima namalovanýma na dveřích místo kliky Všechno se...

Tam kde slunce usedá na krajnice všech luk co podobné jsou dlaním Tam kde poletují verše Ony palačinky ony zmrzliny v kornoutech  srolovaných duší Tam je sladce i  blaženě když básník otevře láhev čiré vody z veršů svých i básnířek jež ve třepetajicím vzduchu horkého léta malují na oblohu...

 Stromy se mne dotýkaly mezi stínem a l hromadou pomerančů které tam rozsypalo slunce právě se koupající v zátoce plné vrbových proutků  Ležím na lavičce s očima v nebi opřená zády o svou vlastní smrt ...

protože to jsou 

Sedíš v síni nitra země a v duši  závratná euforie bytí Ta neotřelost Ten oheň Ta síla Ta prostořekost vroucí až dotýkaná touhou po spalujícím zážitku Ten omamný pocit že tady je všechno horoucí co vnitřek srdce Tady  je všechno poskládáno do opojené knihy myšlenek smíchané v koktejlu...

Sedíš v síni nitra země a v duši  závratná euforie bytí Ta neotřelost Ten oheň Ta síla Ta prostořekost vroucí až dotýkaná touhou po spalujícím zážitku Ten omamný pocit že tady je všechno horoucí co vnitřek srdce Tady  je všechno poskládáno do opojené knihy myšlenek smíchané v koktejlu...