Kola kolečka dokolečka dokola v kruhu do kruhu v kruzích sebe zbavena klubko klubíčko bublina Někdy je nebýt divoký tanec života tralala tralali juchajdá kulatá koulím se ze stínu do světla

A už je to všechno pryč ta exprese ten otevřený dopis pocitů ono vlnobití v tichých přístavech Už je to všechno pryč moji námořníci bez triček moje panenky na houpacích koních s plnou pusou štrůdlu z jablek spadaných v zatáčce blízko domku s očima namalovanýma na dveřích místo kliky Všechno se...

Tam kde slunce usedá na krajnice všech luk co podobné jsou dlaním Tam kde poletují verše Ony palačinky ony zmrzliny v kornoutech  srolovaných duší Tam je sladce i  blaženě když básník otevře láhev čiré vody z veršů svých i básnířek jež ve třepetajicím vzduchu horkého léta malují na oblohu...

 Stromy se mne dotýkaly mezi stínem a l hromadou pomerančů které tam rozsypalo slunce právě se koupající v zátoce plné vrbových proutků  Ležím na lavičce s očima v nebi opřená zády o svou vlastní smrt ...

protože to jsou