Dveře do Vánoc Myslíte že můžeme vstoupit do Vánoc do onoho požehnaného místabez přetvářky Myslíte že smíme  vstoupit my všichni pozemští do Betléma  minulých časů v biblických obrazech tam kde zrozen byl Ježíšek pro děti a Ježíš Kristus pro nás tak velmi dospělé až ztraceni...

Sbalit tašku koupit čokoládu natrhat na zahradě pugét čehokoliv zkontrolovat dózu na léky a vyjít v klidu s tajuplným úsměvem na rtechulicemi co tě zdržují a nedotýkají se protože jsou studené z betonových kvádrů o které zakopáváš jako o ty asfaltové jež jsou samá díra vypálená od slunce a unavují...

Tma je čokoladovej rohlík možná i trdelník s kopou zmrzliny brzy ráno když je hladová po celé noci v které zrůžověla a zhmotněna ve snu prodávala hvězdy na ulicích v zapomenutých zákoutích měst kde žijí zapomenutí lidé odstrčeni od bulvárů poznamenaní zapomněním jen proto že v prostém bytí žijí své...

 Do Bistra Koruna na Václaváku se vracím právě tak často jako do Startu na náměstí v Nymburce vedle tenkrát luxusního hotelu Záložna s koženými boxy v bordó barvě kde sedávali maloměšťané a někdy i brácha a já  nad jedním pivem do půllitru zatímco Start- denni bar byl startovací čára a...

Už nevím co ti mám povídatStejně neposlouchášHázím na zeď všechny luční kvítky co se tam chvíli třepotají než je smázneš hrstí jílu a drnů a blátaže se tam vytvoří škleb s očima navrch hlavy s vousiskem černokněžníka co slintá apokalypsu svýho mozku z kterého vyvěrá jen a jen močál zelená stoka...

Ještě pořád mám boty na tkaničkyDveře na starý klíč Chléb si potírám banánem lívance balím do skořiceBramborové placky zdobím rybízovou marmeládou a bílou kávu ze staré  konvice nalévám do hrnku s puntíky kam se vejde i nalámaný chléb Ještě stále a napořád natahuji budíka a stavím ho na talíř...