máme k sobě přes tři ulice a přes tři schody vidíme si téměř za záclony   a přece se naše nohy nepotkají   Tak řekni!!! Vyhýbám se ti???? Ne.  Hledají tě i mé rty   Máme k sobě přes tři ulice blíž než noc k zimnímu dni a přece tě nikdy nepotkám Lásko !

když mlčí rty mluví oči a ruce přidávají na síle   ale když oči ztratí jazyk z úst jen studený kámen vypadne

V předstoletí věků kdy krásné konkubíny pomačkané krajky rukama zženštělých paznehtů umaštěných smradlavým potem z vulgárních spojení Tělo k tělu a absint k...

Vysoko nad námi moře hořekující hoře v proudu smeteno Oči pláčí a v hadrech otrhaná zvoní v uších "jobova noc" obehraná "ach čechy krásné čechy mé obraze rámu prastarého kolikrát vytrhli tě z něho že oprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů" Vysoko nád námi moře vlna pošlapaná a zem tvrdá hrdá...

přes vyšlapaný hrboly nesmyslů putuju samovolně sebou odkopnutá siločarami duševních mrzáků do krajiny doteků Bezhlasých úplňků kdy se vyblijí hvězdy do talířů duší napadených viry...

někde uprostřed noci potkala jsem se uprostřed kaluží odleskem postřelená voda bez proudu bažina zpropadená na kraji ostružina divoká černá

v cukřence  lžíce zabodnutá rozmazaná rtěnka  Pár slov a vlasy Na židli pán co honí pero uprostřed kapsy tabatěrka a báseň někde na kapkách vosku usedla si Brečím      a místo kapesníku toaletní papír od hoven..... .

JEDEN  JEDINÝ  DLOUHÝ  A  BEZBŘEHÝ  OKAMŽIK ROZCÁPNUTÝ NA NÁMĚSTÍ ZNESVĚTIL VŠECHNY SVĚTLOHRY DĚTSTVÍ A AŽ KE KLÍČOVÝM DÍRKÁM SE VYPLAZIL STÍN    SVLAČEC VE VEŘEJÍCH A MÍSTO KLIKY  SÁDROVÁ RUKA  BYSTA VYSVĚCENCŮ  BEZ  ČAR PRSTENY...

TĚCH ŤÁPOT TĚCH BUDIŽKNIČEMŮ JDOUCÍCH TROSEK JEDNA PO DRUHÉ V ASFALTOVÝCH ŠATECH         MYŠI   MYŠI  KOŽÍŠKY  BEZ POHÁDEK DO VÝKŘIKŮ  BOLEST  SCHOVÁVAJÍ A VYSYPANÉ SIRKY...