Je čas kdy bezčasí ti cuchá vlasy jsi to ty       má zavržená a křivolaká k nenávidění milovaná Lásko co vstupuješ a kameny se mění v květy kde mizí spěch ten uličník co si špiní duši a vykřikuje vzdech Bez dechu rachotí klíč co byl na zámek petlici s řetízkem Nosí ho...

Vstoupit tak do ráje kde tráva nevadne a oblaka jsou nebesa nad růžovou postelí a lidé laskonky laskavé křupavý okamžik rozkoše co nebolí Vstoupit tak do země kde v půli cesty vznese tě závan tepla horká láva bez páry a člověk v člověku smyslu odtajňuje a smyslnost nejsou jinotaje Vstoupit tak do...

Vedle stínu kostela  Krása usedla Bambulka Klubíčko něhy V modlitební knize v lavicích před oltářem Střipek slzy co se tam vloudila podobná peříčku jež vánek odvanul z podloubí Blízko aleje naříkají topoly zlomené Slyšíš jen lehký hvizd to láska zrozena v tajemství doteků listy podzimu...

Když miluješ ztratíš se v sobě Blouznění emocí Hudba široká náruč rozněžněná touha co splývá a myšlenky zůstaví na místě V kolejích okamžik Polibek Nespěchá jen smyslnost do odlesků odráží Ve svitu nežně dvě siluety splývají těla jsou housle a saxofon malé šíje na harfě zakousnuté Tón tónů a...

Když potkáš pomeranč v písku Otisk léta nezvedej ho pro druhé Když potkáš v jedné vteřině tisicero hodin nespánku neusínej nech ho ať procitne Když zakopneš o sladkost válej ji na jazyku až se rozplyne a vzývej všechny čokolády Oči koloušků ty nech pro druhé Až potkáš uplakanou řasu tu...

Zamotala do tisícero culíků strach Visí ve vlasech Prach usazený k nesfouknutí Bát se jako najít moře zapíchnuté do stromů a slzy Střapečky duše omdlévají a nekanou Mašlemi z motýlů svazujeme každodenní útěky a oblaka visí Deštníky cizokrajné jakoby chtěly umlčet slunce v oknech rozbitého domu kde...

  Černá znachověla a nebem třískl blesk Nenajdeš nikde nikoho když obloha rozpíná se k zemi Na horkých kamenech bosonohá holka odvahu si dokazuje a suchá růže vykvétá uprostřed harmonika vtisknuta tesklivý akord prospěvuje a za povětřím co se chvěje solný sloup žaluje světu Na horkých kamenech...

Mezi kameny našla jsem prázdnotu zvedla ji byla mokrá polámaná Vrabec co nezpívá ach Edith Piaf jsi to ty? Objala mne a já sama prázdná krabička od sirek do prostoru vtísnila jsem zpěv tesklivý a vroucí Mezi kameny střevíček Černá loď co plave po jevišti Sedla jsem do ní a hlavou tloukla tak dlouho...

Už nechci potkat smrt tu vlezlou roztřepanou tvrdou roztažitou smyslnost tmy co se rozcápne tam kde ležíš ty v euforii blízko nejněžnějšího květu vůně  doteky  smích a ve vteřině nic  Mlha  Otazník krupobití kterému neutečeš Vcházím do oblohy rozamazaná kaňka bolestiplná a kurva...