Tam kde slunce usedá na krajnice všech luk co podobné jsou dlaním Tam kde poletují verše Ony palačinky ony zmrzliny v kornoutech  srolovaných duší Tam je sladce i  blaženě když básník otevře láhev čiré vody z veršů svých i básnířek jež ve třepetajicím vzduchu horkého léta malují na oblohu...

 Stromy se mne dotýkaly mezi stínem a l hromadou pomerančů které tam rozsypalo slunce právě se koupající v zátoce plné vrbových proutků  Ležím na lavičce s očima v nebi opřená zády o svou vlastní smrt ...

protože to jsou 

Sedíš v síni nitra země a v duši  závratná euforie bytí Ta neotřelost Ten oheň Ta síla Ta prostořekost vroucí až dotýkaná touhou po spalujícím zážitku Ten omamný pocit že tady je všechno horoucí co vnitřek srdce Tady  je všechno poskládáno do opojené knihy myšlenek smíchané v koktejlu...

Sedíš v síni nitra země a v duši  závratná euforie bytí Ta neotřelost Ten oheň Ta síla Ta prostořekost vroucí až dotýkaná touhou po spalujícím zážitku Ten omamný pocit že tady je všechno horoucí co vnitřek srdce Tady  je všechno poskládáno do opojené knihy myšlenek smíchané v koktejlu...

vždycky tu s nami budeš krásko Bosonohá 

Sedíš v síni nitra země a v duši  závratná euforie bytí Ta neotřelost Ten oheň Ta síla Ta prostořekost vroucí až dotýkaná touhou po spalujícím zážitku Ten omamný pocit že tady je všechno horoucí co vnitřek srdce Tady  je všechno poskládáno do opojené knihy myšlenek smíchané v koktejlu...

Už tě nechytím už nedoběhnu Jen v zastavení vzduch objímám Všechno je tak daleko Hlučná samota Viďte pane Hrabale Nejitišší ticho je uvnitř  dotknuté Ta prázdnota kolkolem ta ukřičená obrýlená bestie a přesto se všechno hýbe všechno si jde v pravidelném rytmu jako když plechový hrnek s vodou...