Na jehlových podpatcích vyšel muž v sukni ze zatáčky

opřel se o dalekohled na břehu prapodivně žluté řeky

Pomočil se

" ožrala"  utrousila vrásčitá babka podobná starému neforemnému dubu

"fuj"

muž se otočil Povytáhl sukni nad kolena a roztančil se

Projíždějící auto co bylo vystajlované do podoby klavíru

zahrálo Mozartovo  Rekviem

Zbyla sukně a kus podpatku

" a máš po fialkách"

odvrávorala o kousek dál pod třešeň

Tu se k ní ve velkých visacích džínách dokutálel

maminčin mazánek Opřel se o zítku domu Vyrval pecku

ze shnilé třešně  Otevřel vrátka

"sem bys chtěla?"

babce se na čele oloupala dubová kůra

"chtěla synku"

Usmál se  a nůž ještě se zbytkem marmelády

vklouzl do břicha

"prase...."

uchichtl  se  a přirazil

"máš málo??"

Dvířka se rozkymácela a vítr odnášel smrt

jako pecky vyflusané vedle špinavého šusťákového pláště

Žlutorudá řeka si klidně dál zpívala

Na jehlových podpatcích vyšla dívka zpoza rohu

Políbila mazánka Otřela mu ústa rukávem

a vrazila dlaně do kapes jeho ošoupaných džín

" miláčku"

V tichu laskavém šel starý pán o berlích Vyťukával

každodenní sonátu po dlaždicích zaprášeného města