Někdy nás  život odsune ledabyle

od stolu Židle upatlaná

zavrže a opět se vrátí

prázdná a ošoupaná

Někdy ji vypelichaným štětcem natřu

má vůni skořice

posadím se a posečkám Rozplyne se

než přijde v dlouhém kabátě

se zbytkem rohlíku na klopě

žena-Doba uplakaná

kolem kapes zrcadla prázdných dlaní

Mozoly od okousaných nehtů rozpukané

co v sobě každý nese  Posadí se

a sametové klobouky  bez poklony

vysmívaj se

Počkej chvíli

                   přijdeš čase  v  čase