DLažba u kostela prochozená

    a boží oko v sukních dam

       i ve zvuku hůlek

          smeknutých klobouků

k d y    j e š t ě   b ý v a l o   p r ů z r a č n o

že nebe rozevřelo oblaka až měsíc

                        ten střípek blízko hvězd

                        nafoukl obličej dokoulata

Tehdy jediná stopa uprostřed kočičích hlav

připomínala

bezdechou touhu a naději v pokleku

p ř e d   o l t á ř e m

       než vzdadu blízko dveří třesklo

   stigmata se rozkrvácela

a houf floutků dotančilo s mariánou tanec štěstí

      Na zemi   h ůl k a

rozšlápnutý k l o b o u k  a odvrácený  BŮH