Nymburk je rozcuchanej jak vlny na Labi

neutěšené náměstí nehladí

Je tolik uliček

kde čas a vítr

na kočičích hlavách ulic zůstaly v objetí

krásou umlkám

zatímco opodál dům co dům  Směsice

psů urvaných od boudy

Umírám vedle morového sloupu

a pod věží u hradeb starobylých

Tolikrát tu šla žena v šátku

stíny jiných zmáčená Co slza to minulost

Kolikrát tu šla Tolikrát zmizela

Nymburk je rozcuchenej ornament

vyrvanej ze zvonů kostela..........