Je vítr

Vdechla jsem ho a vzedmuly se ve mně všechny oceány

Je mi vlhko a zima Rezavím  prosím.tě slunce ještě mne zahřej tak jako to dělávají milenci z těla do těla pomeranče meruňky jen pecky  vyplivnout mezi polibky Fouká mi do těla i když jsem zavřela všechny přístupy Točí se uvnitř tornáda To ty jsi to zavinil Ty který si nevidíš za okamžik ani za setinu vteřiny do vlastní duše a co bys tam shlédl...ty zlý jen šutry kamení biče černé fontány v parcích kolem podemletých chodníků co bys tam cítil přepálený omastek mezi záhony  s osudnými kvítky od petroleje Viďte pane Nerudo hřbitovní kvítí Chytnu  tě do pytlíku a bouchnu vždyť ještě stále na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a Nezval ví jak přežvýkat bol Jak propít se až na záchytku Ještě je čas co svírám v dlani na koleni hýčkat sebe jako panenku to dětské přání Ještě je čas k zastavení i když je ve mně všechen vítr všechno povětří co studí a šimrá  pod nosem Možná už opravdu zrezivělá kolej  jsem na starém nádraží po kterém nejezdí vlaky do krásna Ty zlý a ukřičený mi šlapeš do stínu 

Jen vítr co ve mně usedá a tiší se jakoby věděl...

A ty mně čekáš 

Tam u kostela maminko