Nemám slov na vyjádření toho,co ve mně Tvůj přednes nádherných veršů vyvolává,Evičko.

Obdiv.Pár slovy umíš vyjádřit lásku ve vzpomínkách na své dětství i současný život.Slyším tam i smutek,jako by smíření s tím,jací jsou teď lidé.Ale zároveň i touhu,že vše bude krásnější,když lidé v sobě najdou tolik potřebnou pokoru a vzájemnou lásku .Ty pokorná jsi a dovoluji si napsat: prosím nebuď pokorná.Protože Ty sama jsi tou cestou ve verších,Ty sama jsi tou hvězdou,která září jako symbol toho čistého života .A Tvoje ,,snad,, se splní.Ne třeba u všech,ale i to není málo.

Můžu zas jen napsat veliké děkuji.I za to,jak citlivě jsi své verše podbarvila hudbou pana Radka Svobody.

Teď to po sobě čtu a je to slabý odvar všech emocí,které ve mně Tvá prezentace vyvolala.Snad pochopíš