Ave Aburh Já bych řekl, Evi (opět se Shakespearem..hihi), že jen život je to pravé divadlo, které předvádíme. Na jevišti si na život hrajeme, stylizovaně, gesty, mluvou, významy. Na jevišti vybíráme symboly života, umělecky je ztvárňujeme a snažíme se, aby divák ty symboly pochopil. Ale život, to je divadlo od narození, kde nás učí role jak se chovat, jak sedat na nočník, co říkat, komu co a jak říkat,  kam chodit, kam nechodit, jak se usmívat, jak se mračit, jak milovat (ve smyslu sexu), jak se ženit (svatba je ohromné divadlo), a my hrajeme, někdo přirozeně, někdo s přetvářkou. Život je jedno velké divadlo a nikdy nevíš, s jakým "hercem" se potkáš a co ti v dalším jednání téhle životní hry provede (no, jen řekni, kolik takových překvapení ses už od jiných "herců" života dočkala). Všichni v životě hrajeme. Na něco si hrajeme, nebo na někoho si hrajeme (a pak ještě hrajeme na hudební nástroje a na nervy =). Já jsem například hrával mnohokrát druhým na nervy. Ta role už mě naštěstí přestala bavit =) Teď si hraju na někoho, kdo vypadá jako básník, spisovatel a muzikant, Jen opravdoví géniové stírají hranici mezi životem a jevištěm, jsou vlastně stále na jevišti i v životě. A takovým géniem jsi Ty. A věř, že teď nehraju roli pochlebovače