Za bílými krabicemi

plných krabů

válí se panenka z porcelánu

tichá a špinavá na asfaltu

co se roztéká

                     Vedro    že žízeň  nezastavíš

a vzduch je nikotin a chlast

co žal rozpaluje do vzteku

                     " umět se nasrat"

a vycinkat všechny kvasinky

co dusíš v sobě

rybinu iluzí a chcíplých psů

beznadějně zamilovaných do koček  v nedbalkách

                     " mňau"

V pěně mraků pivní břicha

podobají se beránkům

a revoluce je těžký retro v kalhotách do zvonu

Až tě potkám zvednu pěst

......za bílými krabicemi tančí lev  bez ocasu

Vykašlávám zbytek svých plic když souložím s větrem

a polibky jsou draci bez křídel

klečící za trest u lavic