Jsou  mezi  okamžiky  dlouhé hodiny  co byť  vtetřinou zůstávají  stát  a mysl se zůstaví   tam kde bylo rozžehnuté  světlo  v tmách

Tehdy  nebyla místa bez doteků  toužila se dotýkat  vtékala  přesně tak jako voda z úst do úst
v roládě jazyků V doteku dotek  v lásce 
Nikdy snad

Jsou okamžiky které  ti berou dech
až musíš vykřiknout aby ses neudusil
a přesto se dusíš  steskem   po  všech vteřinách co byly  bezčasé Teď a jen teď  nikdy naposled

Milovat  lze jen když  jsi milován   v milostné milosti tohoto daru 
věčně  hledající  mezi všemi chrámy chrám  jediný  bez  zlacených rámů   v prostotě  čistý chce být nalézán

Láskou 

tou  rozevřenou  dlaní 
těmi těly vran  mezi  labutěmi
i na oblinách  hran
uvnitř  zříceniny  vprostřed  otevřených  bran

Jsou okamžiky jež zůstávají  vtisknuté  do vnitřku člověčiny
jako  anděl  s ochrannými  křídly
Navždy  neviditelný  a přesto živý