Celej svět je vykloubený z vět

voskový amulet

bez kostelů a ticha Řev bez slzí

Vystříleli anděly a křídla připli jako mucholapku

mezi masařky komáry a hrobaříky

Vstoupili do sazí Té tmy co neusíná

Na lžičce zbytek vína a bolest ožralá na schodech

do nebe usíná

a žena s vlasy z ohně špitla

" mám málo času"

ve vrásce místo úsměvu složený dotek podzimu

a moje rakovina umřela na krásu

Stovky vypitých lahví zátky vystřelily

a sklenky břichem dolů cinkly o sebe