V poli pampelišek vysmívá se tulipán

a zardělé makovice sypou zrníčka na vyprahlou zem

Vraťte se Allene Ginsbergu

ústy Mirka Kováříka

do sepnutých dlaní všech prázdných papírů

na kterých se tkví poezie a vyšlapuje si ulicemi New Yorku

Praze nabízí pohledy do stejně stejných dnů

kde vrabčáci hledaji hlas Edith Piaf

a vranám se otevírají brány zámků kde spí upíři

Procházím mezi ulicemi protknutými domy s okny co nesvítí

Licé jsou zapšklí a znervóznělí To  pro lucerny lampáři

místo milování postel světlu obnažili

Jediné polibky vprostřed nocí v kterých se utápíme

Procházím pasáží plné reklamních žvástů

V barevném odrazu dvě siluety odtažité s rukama v kapsách hledají

kotrmelce dětství

Ach radosti kam ses vytratila

Hledám tě básni  a Oldřich Mikulášek pláče

opíraje  se o berle kráčí Brnem a sní

o opravdovosti zašité do duše světa

Procházím nostalgií slunce a roztříštěné paprsky

jsou prsty namočené do ingoustu

Zavoněly uschlé růže v ošatkách prodavačů lásky

a černošedé šály na krku milenců se zachvěly touhou

Někde hrají housle Jinde saxofon a dole u řeky píská píšťalka

Poslední loď pro výletníky odplouvá

Na dlažbě žebrák  s hlavou skloněnou stydí se za svět

co řídí akordy harmonik jež druzí roztahují

Ach stehna Venušina Ach vůně Afrodity a těla gladiátorů

vrací se do všech průsmyků stínoher našich krokú

Procházím a vidím oči  za zrcadlovkou skel Kloužu se denně

svým vlastním zrcadlem

a volám tě Allene Ginsbergu

v ústech Mirka Kováříka

New York spí   Praha vzdychá