ave aburh vážka poletavá
a slunce rozbíjí na střepy
vše co v paprscích zrcadlí se
rty co pukají bez polibků
i vysušené srdce
Kam máš jít Do kterých dveří
v kterém zvonku milost objevená
jakoby ilustrace v knize
doplní vzlyk v puse
jak mluvit o náhodě
když v střepech vážka poletavá
a cit podobá se slze