Umět se odpoutat od všeho 
Od domu  kde  světlo  svítilo
Od stolu  kde  sedávali dva
Od vody  která vlíbala  se na těla
než   pod dekou  v jedno  splynula

Ach  něžnosti  zářivá

Umět  se odpoutat  od toho všeho
co  v srdci  zůstává  jako  kamení
že  se co chvíli  zastaví 
Umět  tak dýchat  jiný  vzduch 
Už  ne společný

Ach  laskavě  do jednoho  vplynutí

Umět  se odpoutat  od lásky 
která  je zbabělá když  občas  zakopne 
o kamínky  nesouladů
Umět  tak  nehledat  a znát  ve štěrku 
cestu 
i sežehlá  křídla znovu se rozletí

Ach  laskavé  splynutí  do jednoho

Umět  tak  najít pro rozchod  jiné slovo
Umět  odejít  a nebolet
Odpoutat  minulé  jakoby nebylo
Jenže  co s citem  který  zůstává
Jak zkamení?

Ach  něžná  splynutí  do jednoho

Ach  něžnosti  laskavá
Umět  se odpoutat  od toho všeho
posečkat  v tichém  blouznění
bez naděje  na  hloupou  naději