Ptává se stará žena starého muže
každé ráno a každý večer
při obědě i ve spánku
"Jak je možné že se stále vroucně objímáme?"
Starý muž neodpovídá
Jen se mu kolem úst roztančí úsměv
jakoby byl mladým jinochem na parketu z lučního kvítí a poskakoval mezi titěrnými hlavami sedmikrásek
Úsměv je odjakživa tiché slovo
Neslyší
Ale ví nač se ho stará žena den co den ptá
V jejích očích je i jeho hudba jeho zpěv jeho odpověď
a přesto se znovu ptá
"jak je možné že se stále tak....."
Nedořekla
Starý muž políbil starou ženu
Přitiskl ji k sobě
Vzal ji do náručí a těžkým krokem vyšel před dům
Okamžik jen okamžik se díval za obzor a poté ji položil do louky která voněla mateřídouškou
Lehl si vedle ní
Svou ruku jí dal pod hlavu
Otočila ji a jejich oči se spojily v pohledu
" Miluju tě jako tenkrát jako poprvé"
"Ty víš na co se tě ráno co ráno večer co večer ptám?"
Muž neslyšel
Viděl  jen pohyb jejich rtů
"Mé srdce to ví protože naslouchá "
Zašeptal
Do trávy spadl první zlatý list z nedalekého stromu
Vánek ještě vlahý rozčechral šedé vlasy
staré ženě a starému muži
"Musíme jít Ochladilo se"
Ti dva zmizeli tažným ptákům z dohledu
Kdyby štěstí mohlo zpívat
krajinou by zněl chorál a nesl by se po větru
přes širošírou zem k oblakům