Ave Aburh SNAD
Nemluvíme
Píšeme si torza slov
Rychlovky
Včera jsem chtěla mluvit a mluvit
Ta nádherná blízkost doteků
Včera jsem chtěla mluvit
Vytočit číslo KDYŽ TU NEJSI
Jsou časoběhy co nezastavíš
Přesně tak jako vrásky v obličeji které se prohlubují POKAŽDÉ když dny nejsou o pohodě
Chtěla jsem mluvit
Někdy se zastaviš v sobě jen pro ticho
Ale v tichu nelze být sám
Ticho hlučí Oceán myšlenek
Být blízko
Dotýkat se
Vnímat
Čas je i zbabělost v nás
Spoléháme na něj jakoby ON MĚL VYSPRAVIT ROZTRHANÝ CIT
ale on není ošoupaný rukáv jenž překryješ záplatou
Čas bere všechny okamžiky co měly být
Včera jsem chtěla mluvit
O SLUNCI CO VSTÁVÁ
O DEŠTI V KTERÉM JSOU SLZY
O ZIMĚ KTERÁ PROSTUPUJE I OHEŇ
I KŮŘE STROMŮ CO PODOBÁ SE TAK MOC BOLESTI
O ZÁCLONÁCH V KTERÝCH JSOU OKA DO SVĚTLA
včera jsem chtěla mluvit .....
Třeba to budeš ty kdo otevře ústa pro polibek slov. ...
SNAD