Nemluvíme 
Píšeme si  torza  slov
Rychlovky 
Včera  jsem  chtěla  mluvit  a mluvit       
Ta nádherná  blízkost doteků 
Včera jsem chtěla mluvit  
 Vytočit číslo  KDYŽ TU NEJSI
Jsou  časoběhy co nezastavíš 
Přesně tak jako  vrásky  v obličeji  které  se prohlubují POKAŽDÉ  když  dny   nejsou   o pohodě 
Chtěla jsem  mluvit 
Někdy  se zastaviš  v sobě  jen pro ticho 
Ale v tichu  nelze  být sám 
Ticho  hlučí  Oceán  myšlenek 
Být blízko 
Dotýkat se 
Vnímat 
Čas  je i zbabělost v nás
Spoléháme na něj  jakoby ON MĚL VYSPRAVIT  ROZTRHANÝ  CIT 
ale on  není  ošoupaný  rukáv  jenž  překryješ  záplatou 
Čas  bere  všechny okamžiky  co měly být 
Včera  jsem chtěla  mluvit 
O SLUNCI  CO VSTÁVÁ 
O DEŠTI  V KTERÉM  JSOU SLZY 
O ZIMĚ  KTERÁ  PROSTUPUJE  I OHEŇ 
I KŮŘE  STROMŮ  CO PODOBÁ  SE  TAK  MOC  BOLESTI
O ZÁCLONÁCH  V KTERÝCH  JSOU OKA  DO SVĚTLA
včera  jsem chtěla mluvit  .....
Třeba  to budeš ty  kdo otevře  ústa  pro polibek slov. ...
SNAD