Ave Aburh Šli po betonu

Šli po betonu holoubci 
Vzpomněla jsem si na Hrabala 
Roztáhl ruce a ....
Jeden z nich v tu chvíli chvil vzlétl 
jakoby se chtěl přenést na komín nymburského pivovaru 
kde pod ním vlály vlasy až po blatníky kol 
Krásky 
za kterou se i plný džbán piva otáčel

Šli po betonu holoubci 
na nádraží které zívalo a vonělo kávou v kelímcích na opuštěné lavičce 
kde někdo nedávno seděl

Vzpomněla jsem si na obrubník chodníku 
Bylo léto a my seděly dotýkaje se zády 
protože vlak měl zpoždění 
Ne láska 
Ta se nikdy nikde nezapomene 
Natož na nádraží

Šli po betonu holoubci 
Našlapovala jsem opatrně 
abych jim nezakřikla cestu do výšek střech

Vzpomněla jsem si na půdu plnou slámy 
kde jsme lehávali Snili o dospělosti a žvýkali stébla jako cigáro

Šli po betonu holoubci 
Zaslechla jsem šum jejich křídel 
Možná v nich byly všechny tóny 
zhudebněné básně Jaroslava Holoubka

Šli po betonu lidé
a mluvili do mobilů Smáli se 
Útržky rozhovorů se vznášely a rotovaly ve vzduchu

Vzpomněla jsem si na dívku s krásnýma 
pink vlasama co seděla ve vlaku 
Usmívala se 
Nohy se lehce dotýkaly podlahy 
Zvedla jsem palec protože je fakt In 
V jejích očích bylo tolik laskavosti 
jako ve vysokých botách z modrotisku 
které zakrývaly protézu

Šli po betonu holoubci 
podobali se nám tak moc 
v šedivosti výrazů těsně po šesté hodině ráno

Vzpomněla jsem si na jednu jedinou řasu z tvých řas které mi zůstala v ústech 
tu poslední noc co měla být začátkem

Šli po betonu holoubci 
a ticho