Pohádka před spaním

Budu ti vyprávět pohádku lásko
Tobě která už dávno nejsi na pohádky, protože jsi prastará jako tento svět, který zrozený tebou
lásku vnímá jako dar.
Budu ti vyprávět o lásce zrozené láskou.
Poslouchej prosím.
NEUSÍNEJ.
BYLO NEBYLO...
Láska s láskou vstoupily na vysokou HORU.
Trmácely se předlouho ruku v ruce.
Tělo v těle.
Překonaly skály, soutězky.
Přebrodily bažiny i rozbouřené řeky.
Stály nahé v slunci.
Klopýtaly závějemi.
Byly ozářené všemi laskavými hvězdami
a jejich srdce neznalo zkypění krve.
Byly spolu láska láskou s láskou .
Na samém vrcholu, kde nebe je na dotek,
usedly a obvázaly si jedna druhé rozedřená chodidla.
Došly cíle a tam vysoko chtěly povýšit ZAMILOVANOST na OPRAVDOVOST  lásky.
Neusínej.
PROSÍM.
Najednou, jakoby se zalekly všech minulých PŘEKÁŽEK, všech minulých štěstíček i společných útrap, jež nevnímaly, protože byly láskou  a láska v lásce dokáže  svým letem přehlédnout malicherné NESOULADY, když cit vysvětlí myšlenkám svou skutečnou podstatu
MILOVÁNÍ.
Jejich bolavá chodidla začala PROPALOVAT bílé obvazy.
Jedna sama si nazouvala střevíce.
Jedna sama  si oblékala plášť.
Jedna, sama.
Náhle, tam u cíle
seděly vedle sebe dvě jiné lásky.
Dvě samotné lásky.
Dvě oddělené lásky.
Láska se zeptala.
" Proč nechceš už mou lásku?"
Láska lásce odvětila
"Prošly jsme na konec. Má láska byla jen zamilovaná".
LÁSCE láska odvětila.
"Ale má láska miluje".
Nastalo ticho.
Ticho, co nosí vítr, vichřici, co zametá všechny stopy.
"DOŠLA jsem cíle. Zamilovanost pominula."
"Po celé naší cestě, kdy ruku v ruce, tělo v těle byly jsme láska v lásce láskou.? "
"Neumím milovat. Dokážu se jen zamilovat."
"Ale.. to přece je každý začátek lásky, teprve pak, pak je ta opravdová, lásko, LÁSKA."
Na vrcholu hory se zešeřilo.
Dvě náhle rozdílné lásky zůstaly viset                      v časoprostoru, který už nebyl společný.
Láska pomalu sestupovala dolů.
A láska, co stala se LÁSKOU, stála zkoprnělá blizoučko nebes, kde spí stvořitel.
Zaslechla tichý hlas.... kdo ve mne nevěří nemůže být láskou....
Rozpršelo se.
To slzy andělů padaly na zem,
po které kráčely dvě lásky, každá sama, každá jinou cestou.
V ozvěnách byl slyšet jejich bývalý společný krok.
BYLO NEBYLO.
Vyprávěla jsem ti pohádku s podivným koncem lásko.
"Proč?" odvětila.
"Aby se nám tohle nikdy nestalo".
A pozemské lásky se k sobě přimkly tak vroucně a o to vroucněji, protože ony jsou v lásce LÁSKOU