Zamotala do tisícero culíků strach

Visí ve vlasech Prach usazený k nesfouknutí

Bát se jako najít moře zapíchnuté do stromů

a slzy Střapečky duše omdlévají a nekanou

Mašlemi z motýlů svazujeme každodenní útěky

a oblaka visí Deštníky cizokrajné

jakoby chtěly umlčet slunce

v oknech rozbitého domu

kde zrcadlí se netopýři

                          láska

                         a zmrtvých vstalá naděje

Rozpouští vlasy do větru kde smýkají se

než spočinou na srpku měsíce

Noc obejmula všechny hvězdy

a nebe se rozevřelo

Uvnitř dalekohledy doteků    Ruce