ave aburh Očista
Přišel pán v bílém
rozložil se na gauč
a byla mu zima
Přišla žena v černém
sedla si na zem
a byl tu smutek
Přišel smutek a neplakal
To jen meluzína
vně rozmarů do rozmarnosti zafučela
a rozmarnost mezi knoflíkem kabátu
je jen dírkou na obzoru
Vysoko nad ním leží poznání
Kaňka na růžolícím papíru
V umyvadle plave mýdlo
oranžové slunce
rozpíjí se