Přišel pán v bílém

rozložil se na gauč

a byla mu zima

Přišla žena v černém

sedla si na zem

 a byl tu smutek

Přišel smutek a neplakal

To jen meluzína

vně rozmarů do rozmarnosti zafučela

a rozmarnost mezi knoflíkem kabátu

je jen dírkou na obzoru

Vysoko nad ním leží poznání

Kaňka na růžolícím papíru

V umyvadle plave mýdlo

oranžové slunce

         rozpíjí se