ave aburh O křehkosti / těm co milují/
Zrodil se sen v noci
sen o křehkosti
všudypřítomné poštářky touhy rozněžnělé
blízko posledního schodu věže
Sen ve snu co do rána vstává až se chvěje
barevný sníh co neroztává
Bez studu studí a hřeje vášeň v lehkosti doteků
a padá do vrásek obličeje
A vůně voní do dlaní Chvátá Rozechvěle
Křehkostí nalezená těla na řasách vzpínají se do luků
V loukách jdou nahá objímaná
Kročeje v ručičkách hodin zastaví se
a dvanáct nikdy neodbije Neutíkej v čase
Křehkostí z ornamentu zaslíbená země
kde v moři tančí žraloci víly a zkamenělé slzy
co lásku roztančily z vln do vzdechů
zrodil se sen ze dne
a nocím vrátil touhu smyslnost
Dlaň oslněnou okem prožitku
Naději vrostlou do polibků