Vchazí do jedné jediné noci
která v sobě  otvírá   dvakrát  365 a půl   neutěšených  měsíčních svitů
Prochází mezi  souhvězdími  a klouže stále  dolů                                                    Už nedokáže vzlétnout
Jen  brouzdá tmou
Svěsená křídla   podobná  oblakům
Foukneš  a nic 
Smýká se  k Večernicí   jakoby  stoupal  na kopec 
který  nikde nekončí
Sám  mezi  tolika  hvězdami  objímá  noc
Černou milenku
zemdlenou  ze slunce  poznaného  a zapovězeného 
Usedá  na ocas  vlasatice 
Prosí  o oheň
Stojí  v jedné  jediné  noci
která  v sobě otvírá  dvakrát  365
a půl  neutěšených  měsíčních svitů