Nábřeží je plné holubů
a lodí
Sem tam labuť
Racka nepotkáš
Proplétá se v davu vzpomínka
Je malá
Má svázané vlasy do ohonu
Poskakuje jí za hlavou                                     Vypadá jako já v první třídě
Legrační jak se mihotá mezi rozkráčenýni
lidmi ve spěchu hovořících do mobilů
Svítí slunce
Vykukuje z pod střech
Ta malá rozběhnutá vzpomínka se zastavuje
Nikdo ji nevidí
Málem do ní narazili
Všichni na displejich
Všichni ve virtuálu
Všichni na nábřeží
kde nejsou racci
Jen u moře...
tam kde lze najít i ruku a vložit ji do druhé
Tam kde signálem je Maják a zvon

Jdu za ní
Pohladím ji po vlasech
Otočí se
a její oči  Ty oči
Kde jsem je jen viděla....
Do nosu mi vlétla vůně spálené  trávy
připálených brambor
a ohořelých klacíků
"CHCEŠ KOUSNOUT BUŘTA?"

bezprostřední nevinnost okamžiku

"FAKT?"

vrazila mi do ruky tácek a její ohon se roztančil

"AHOJ"

Lidé si ničeho nevšimli
Dál neviděli lodě
Dál zakopávali o holoubky
Dál nejeli lodí
Jen šli a mluvili
Jen šli a byli virtuální a naplnění a  šťastní

Viděla jsem moře
a držela tě za ruku