Je čas kdy bezčasí ti cuchá vlasy

jsi to ty       má zavržená a křivolaká k nenávidění milovaná

Lásko co vstupuješ a kameny se mění v květy

kde mizí spěch

ten uličník co si špiní duši

a vykřikuje vzdech

Bez dechu rachotí klíč co byl na zámek

petlici s řetízkem

Nosí ho na krku divoká hvězda

bez oblohy co brouzdá v kalužích

kde se prozrcadlí

Vzlétáš a ztrácíš měkkost hlíny

co sedá na chodidla

Ve víru věříš ať kostel vyzvání do daleka

a kolena jsou kopretina

co ti dávám lásko z desatera