Nikdy už nechci abys mne objímal

ve tmě do které se propadám

vprostřed cihel zborceného domu do okovů

na hraně světel kde kdosi stál

mluvil a mluvil aby neplakal

            slzy jsou tajemství co polykám

            rána z ran    Kokosový  kafe kterým odmykám

            břehy všech mrtvých moří  Na dně karneval

Nikdy už nechci abys mne objímal

Je ráno  a hrací mlýnek smutek rozpíval-------------------