Ave Aburh Ještě a už
Ještě není vidět Všechno je ve stínu
Někdy je dobře když se rozednívá pomalu
Je to jako koláč s mákem a povidly
Sypánka jen jen lehce padá kolem rtů a prosvětluje tmu
Dobrota kazdičkého rána
Sladkost neočekaváného proklouzávání z vteřiny na vteřinu kterou můžeš proměnit na hodinu když oči protějšků nemluví
I to jsou rána Sladce slaná
Madlová chuť kávy s ornamentem polibků na šťastnou jízdu v tabogánu
zážitků i padajících hvězd do výstřihů
laškovných gest rozkošných žen co žijí jen s psíkem a kočkou pro jistotu neprázdna
Tady a teď kdy rozbřesk už už sahá na prsa si uvědomi samotu
Z hodiny na hodinu proměňují vteřinu
Už je vidět roztříknutá tma mezi proužkováním světla Ještě jsme stín ve stínu Někdy je dobře když se rozednívá pomalu
Už jsou vidět tvoje oči zabořené do tvarohového koláče
Nevzhlédneš
Dívám se na sypánku na tvém rtu
Světýlko ve svitu