Ave Aburh Ještě a už
Ještě není  vidět  Všechno je ve stínu 
Někdy je dobře  když se rozednívá  pomalu 
Je to jako  koláč  s mákem  a povidly  
Sypánka  jen jen  lehce  padá  kolem rtů  a prosvětluje  tmu
Dobrota  kazdičkého rána
Sladkost  neočekaváného  proklouzávání              z vteřiny na vteřinu kterou můžeš  proměnit  na hodinu  když  oči  protějšků  nemluví  
I to  jsou rána  Sladce  slaná  
Madlová  chuť  kávy  s ornamentem  polibků        na šťastnou jízdu  v tabogánu  
zážitků i padajících  hvězd do výstřihů 
laškovných gest rozkošných  žen  co žijí  jen         s psíkem  a kočkou  pro jistotu  neprázdna  
Tady a teď  kdy rozbřesk  už už sahá  na prsa        si uvědomi samotu 
Z hodiny  na hodinu proměňují vteřinu 
Už je vidět  roztříknutá  tma  mezi  proužkováním světla                                                                     Ještě  jsme  stín  ve stínu                                  Někdy je dobře  když se rozednívá  pomalu 
Už jsou vidět  tvoje oči  zabořené                          do tvarohového koláče 
Nevzhlédneš 
Dívám  se  na sypánku  na tvém rtu 
Světýlko  ve svitu